Včera tj. 26.8. jsme se s mým hostfather a s mojí hostsister vydali do vedlejšího města na baseballový zápas. Vyrazili jsme okolo 14:30 a již kolem páté hodiny jsme byli na místě. Měli jsme hodinu čas než nás pustili na stadion, tak jsme se prošli okolo. Okolí vypadalo jako zrekonstruovaná továrna a celým komplexem protékal potok. V 6 hodin nás pustili na stadion a my se vydali do obchodu se suvenýry. Maskotem domácího týmu je býk takže všechny možné věci byli s tímto maskotem. Potom jsme se vydali dát si něco k večeři. Moc jsem neobědvala, protože jsem věděla, že budu prasit na stadionu. :D Takže začali jsme s hot dogem s coleslaw salátem. Nebylo to tak zlý, zase tak velké to nebylo. Celý den bylo strašné horko, takže jsme celý zápas žili o vodě, protože to bylo tak jediné co se dalo pít při 40 stupních. Zápas se nevyvíjel dobře, po 2. inningu jsme prohrávali už 6:0. V půlce zápasu se moje hostsister rozhodla, že si dáme zmrzlinu. Je to obří zmrzlina s broskvemi ve skleničce. Bylo to tak dobré, ale strašně veliké, že jsem měla problém to sníst. Naštěstí jsem již nic neměla. Celý zápas jsem se snažila chytit míček, ale neúspěšně. Zápas nakonec skončil prohrou domácích v poměru 11:1. Potom se zhaslo a následoval velký ohňostroj. Trval hrozně dlouho a musel stát hrozných peněz.
Domu jsme se dostali kolem 11:30 večer a pak jsem ještě zůstala vzhůru s rodiči a povídala si s nimi. Nakonec jsem unavená a plná zážitků došla do postele kolem 1:30 ráno.

Firework.

Na úterý 23.8. jsem měla naplánovanou schůzku všech exchange studentů, kteří budou navštěvovat Holly Springs High School. Začátek byl v 9:30 a s sebou jsme museli mít vyplněné papíry, které jsme vyplňovali den předtím a trvalo nám to hrozně dlouho. Nejprve se nám představila Corina Murray, což je osoba, která pro nás zprostředkovává studium a vybrala si od nás všechny papíry. Poté nám předala složku s časy zvonění a obědů, kalendářem se všemi prázdninami, a výčet všech předmětů, které si můžeme vybrat. Měli jsme si vybrat 8 předmětů a 3 alternativy a měli jsme dané už 2 předměty. (English III. a U.S. history I.) K těmto dvěma předmětům jsem si vybrala ještě Anatomy and Physiology, Math II., team sports, Fitness I., Health science and Foods I. Pak nás čekala prohlídka školy. Škola není tak velká, ale prý má ještě 2 patra tak uvidíme jak moc je velká tam. Měla jsem dotaz, jestli se stále můžu přidat do tenisového týmu, tak jsme dostali emaily a můj hostfather jim hned napsal email. Dnes přišla odpověď, že mě tam rádi uvítají, tak už zbývá jenom zjistit kdy. Kvůli sportům jsem potřebovala sportovní prohlídku z USA a taky podpis doktora na lékařské potvrzení do školy. Takže jsme se po návštěvě školy vydali s Brianem(hostfather) k doktorovi. Strašně moc jsem se bála, že nebudu rozumět, ale nakonec, až na pár pokynů, jsem byla v pohodě. Všichni byli moc milí a ptali se mě odkud jsem, na jak dlouho tu jsem... Za všechno jsem platila 25$. Na to, že je to na celý rok, tak je to dobrý. Teď už jsem jenom natěšená na můj první trénink. Snad udělám dojem a budou ze mě nadšení.

Můj poslední den v NYC začal velmi brzy, protože moje spolubydlící Marie odjížděla na letiště už v 5 hodin a ve 4 už byla vzhůru. Takže jsem měla další 2 hodiny než mi měl zazvonit budík. Chvilku jsem si psala s kamarády a pak jsem se pomalu začala chystat na snídani. Po večeři v Hard rock cafe jsem byla tak plná, že jsem se zmohla jenom na ovesnou kaši a pomerančový džus. Měla jsem odjíždět v 8:30 z hotelu a můj let byl nakonec v 11:20 místo 11:05. Odvezli nás tedy na letiště a tam nám Olivia z organizace pomohla udělat check in online. Bylo to rychlé, a pak jsme již jenom předali kufry. Bála jsem se, že budu mít těžší kufr než mám, protože v Praze jsem měla 22,6kg a máme mít jenom 23kg a já jsem kamarádce koupila tričko z NY, ale jelikož mají pounds místo kilogramů nerozuměla jsem tomu, kolik je 50 pounds, ale paní na přepážce řekla, že je to OK. Pak už jsme dostali jenom objetí a šli jsme na vlastní pěst. Čekala nás prohlídka pasů a letenek a tam nám bylo taky řečeno, že jsme dostali razítko, a kdyby nám náhodou bylo u kontroly řečeno, že si máme sundat boty, máme jim ukázat tohle razítko. U kontroly si totiž musí všichni povinně sundat boty, nevím proč, ale byla jsem ráda, že jsem nemusela chodit bosá po té zemi. Byla to velmi přísná kontrola. Potom jsme se s mými dvěma spolucestujícími vydali najít svůj gate. Já jako jediná jsem ho měla na jiném terminálu, takže jsem musela jet autobusem. Takže jsme se rozloučili, ale předtím jsme se snažili najít starbucks, ale marně. Tak jsem přejela na jiný terminál a tam jsem našla něco jako starbucks a koupila si kafe. Sedla jsem si ke svému gatu, ale na letence jsem neměla sedadlo. Pak mi paní vysvětlila, že na světelné tabuli jsou moje iniciály, sedadlo a zóna. Až začnou naloďovat, tak musím poslouchat, kdy začnou naloďovat moji zónu. Takže začali s těma kdo už mají sedadlo, pak s první třídou, sky priority a pak přišla na řadu moje zóna 1. Byla jsem jediná s touto zónou a měla jsem sedadlo 21A. Nakonec se ukázalo, že je to přímo uprostřed u nouzového východu, a přede mnou není sedačka. Takže jsem měla tunu místa na nohy. No bylo to super pro mě, která má dlouhé nohy. Let trval necelou hoďku, byla to rychlovka. Na letišti jsem se vyznala rychle a za těch 5 minut, kdy jsem šla pro zavazadla jsem viděla 2 starbucksy. Jako na tomhle malém letišti jsou a v NY ne? :D Před místem na výdej zavazadel na mě již čekala rodina. (viz foto) Jsou strašně milí a přijeli v obrovském trucku. Jejich baráček leží v klidné čtvrti(předměstí) a je krásný. Mám nádherný pokojík, ve kterém jsem se hned zabydlela, a hlavně velkou postel!! Hlavně jsem byla ráda, že jsem konečně tady.

Cute Daisy

Having fun!

Big kid on playground.

Po příjezdu do hotelu jsem dostala kartičku od pokoje číslo 104. Bylo skvělé mít první patro, když hotel jich měl nejmíň 8. Na pokoji na mě čekala jedna z mých 2 spolubydlících. Její jméno bylo Marie a byla z Německa. Okamžitě jsme si začali povídat jako nejlepší kamarádky. Po nějaké chvíli přišla moje druhá spolubydlící Virginia z Itálie. V 7 hodin jsme měli večeři. Nebyla hrozná, ale zase nebyla nejlepší. Šli jsme spát asi kolem 9. hodiny. Byla jsem strašně unavená vlastně celý den jsem nespala. Budík jsme měli na 8 hodinu ráno nakonec jsme ale vstávali v 6 a celý dvě hodiny jsme prokecali.
Snídaně na hotelu byla rozmanitá. Od ovoce, přes vajíčka, jogurty až po vafle. Docela jsem koukala. Byli tam 2 přistroje a těsto, které se nalilo do kelímku a nalilo do přistroje, chvíli počkalo a bylo to ready. Byla to velká vafle a bylo k tomu plno polev a šlehačky. Bylo to na mě moc. S tím vším ostatním. Po snídani jsme měli prezentaci o tom co se smí, nesmí, jaký to bude... Ve 12 hodin nás naložili do autobusu a vyrazili jsme směr Central Terminal. Ten velký vlakový terminál s hodinami uprostřed. Tam nám nechali nějaký ten čas na focení a oběd. Zde jsem se seznámila s lidma, se kterýma jsem strávila celý můj pobyt v NY. Byla to Anika, slovenka, Terka a Nikol z česka a jediný kluk v naší skupině, Simonne z Itálie. Byli to nejlepší lidi, který jsem mohla potkat. Potom jsme vyrazili na Rockefeller Center, potom jsme přejeli do Central Parku, kde jsme měli krásnou, ale krátkou procházku, a nakonec směr Times Square. Bylo to lepší než jsem očekávala. Ta atmosféra je nepopsatelná. Měli jsme čas na fotky, podívat se po okolí a v 7 hodin byla večeře. Šli jsme do "italské" restaurace, kde si na jeden talíř dáte co chcete, k tomu dostanete 1 kousek pizzy, 1 kousek zákusku a 1 pití. Opět se to nedalo sníst. Po tom všem jsem byla ráda, když jsem se dostala do postele.
Další ráno bylo podstatně stejné jenom místo prezentace jsme měli individuální schůzku. Měla jsme ji naplánovanou na 11:00, takže jsem mohla spát dlouho, ale někdo ji měl třeba už v 7:00. Dostávala jsem tam normální otázky o mojí rodině, pak jsem se mohla ptát a nakonec jsem ještě byla pochválena za svojí angličtinu. Ve 12 jsme se opět autobusem dopravili do centra NY na oběd. Měla jsem jenom 1 kousek pizzy protože jsem neměla moc hlad. Jediný co jsem nutně potřebovala bylo kafe. Pak nás čekala cesta lodí na sochu svobody. Panebože jak úžasná je. Dělali jsme plno fotek a měli good time. :D Pak jsme se znovu přesunuli na Times Square, kde nás čekala večeře v Hard rock cafe. Objednala jsem si kuřecí v těstíčku a přísahám bohu, že tohle by nesnědl nikdo. Po večeři jsme se obvalili do autobusu a jeli do hotelu. Zde jsem si pomalu zabalila vše co jsem nepotřebovala a šla spát.

Best group ever!

Svoji cestu do Ameriky jsem započala na letišti Václava Havla v 6:00, kdy jsem odbavila na check in a dostala svou letenku do Ameriky. Loučení bylo náročné a netrvalo ani tak dlouho jak jsem předpokládala. Dále mě čekala prohlídka příručního zavazadla a mě. Stále jsem mávala své rodině a po projítí rámem jsem již naposledy zvedla svou paži a poslala vzdálenou pusu mojí rodině. Nyní jsem již byla odkázaná sama na sebe. Bylo celkem jednoduché se na letišti v Praze vyznat. Celkem rychle jsem našla svůj gate odkud jsem odlétala. Za chvíli nás volali k přepážce a odtud nás vyslali do autobusu, který nás následně převezl k letadlu. Cesta byla krátká, trvala necelou hoďku. Má první zastávka byla totiž ve Frankfurtu. Na přestup jsem měla necelé dvě hodiny i tak to bylo málo. Nejdříve jsem nemohla na tabuli najít odkud letí moje letadlo. Když jsem to našla tak jsem musela jít směrem k vydávání zavazadel a to mě zmátlo. Nakonec jsem vyšla ven z terminálu a musela jsem znovu přes všechny kontroly. No když mě viděli vystresovanou radši mě pustili. Na letadlo jsem se naloďovala půl hodiny před odletem a to se mě ještě ptali kam jedu, co tam budu dělat a chtěli vidět všechny papíry. Nakonec jsem si již sedla do letadla jako jedna z posledních a vyrazila směr NY. V letadle jsem pak jenom vyplnila papír do Ameriky a pak už jenom koukala na filmy a jedla. Ne jen že nám dali oběd, měli jsme taky zmrzliny a čokoládu. A hodně pití. Po příletu jsem musela projít kontrolou, kde mi vzali otisky prstů, vzala jsem kufry a šla směr exit. Bylo mi řečeno, že venku na mě bude čekat někdo s cedulí ICES, ale nikdo nikde. Po 10 minutách jsem začala být hysterická a chtělo se mi brečet, že na mě zapomněli. Nakonec přišla paní s velkou cedulí ICES a já vyrazila směrem k ní.  Byla překvapená, že jsem byla hotová tak rychle. Pak jsme vyzvedli jiného studenta z Itálie, počkali na autobus a jeli do hotelu. Tam nám dali cedulky se jmény, heslem na wifi a kartou od pokoje.
O dalším dobrodružství v NY se dozvíte v dalším článku.

V tomto článku se budu věnovat zisku víza a co všechno je potřeba udělat. Nejdříve, a ze všeho nejdůležitější věc, je opatřit si všechny dokumenty, které pak budete předávat na ambasádě. Poté jsem na internetových stránkách americké ambasády vyplnila hodně podrobný dotazník. (Trvalo mi to přes 2,5 hodiny a jsou tam otázky např. jestli jsem terorista atd. :D) Poté jsem si vytiskla dokument, který jsem po vyplnění dotazníku získala. Pak následovalo objednání se na schůzku. Předtím se musí zaplatit určitá částka a pak už si jenom vyberete termín na pohovor a máte vystaráno.
Já jsem měla pohovor dohodnutý na 8:15 a v 8 hodin už jsem byla 3. v pořadí před ambasádou. Než vás pustí dovnitř, projdou všechny vaše věci skenerem a vy rámem. Pak jsme dostali visačky s naším číslem, pod kterým jsme měli uložené všechnu elektroniku, která se do ambasády nesmí nosit. V prvním patře jsme si vyzvedli pořadový lístek a čekali na zavolání.
U první přepážky jsem ukázala všechny dokumenty, které po mně byli vyžádané, a pak jsem pouze čekala na závěrečný pohovor. Pohovor probíhal v angličtině a za sklem seděla moc milá paní, které ale nedošlo že sedí za sklem a musí použít mikrofon, takže jsem ji moc neslyšela. Ptala se kam jedu, kde budu bydlet a jestli jsem v kontaktu s rodinou. Celý pohovor trval tak 2 minutky a na konci mi bylo řečeno, že mi pas doručí poštou až domů. Takže to, čeho jsem se nejvíc bála, trvalo vlastně jenom 2 minuty. A pak už jenom čekat na pas s vízem.
Snad jsem objasnila, jak se vízum získá, a v případě otázek nebo nejasností mi napište do komentářů.

P.S.: Pas mi až domů doručen nebyl, ani u nás nebyli, takže jsem si udělala nedobrovolný výlet na poštu. :(

Nápad na tento blog jsem získala po mnoha dnech přemýšlení nad otázkou, jak budu moct informovat své blízké a přátele o tom co dělám, jak se mám... Nehledě na časový posun, který je -6 hodin v Severní Karolíně, ale taky nedostatek času který budu mít, jsem se rozhodla vytvořit tento blog. Nikdy předtím jsem nic takového nedělala, tak doufám, že to bude pro mě nová zkušenost, ale hlavně tímto blogem bych chtěla pomoct studentům, které stejná zkušenost bude čekat a mají strach jako jsem měla já. 

K pobytu jsem se dostala přes webové stránky studovatvusa.cz, kde jsem po složení testů z angličtiny dostala přihlášku k vyplnění. Přihláška byla detailní a její vyplnění trvalo delší dobu, ale po vyplnění jsem byla přidána na seznam exchange studentů a teď zbývala jediná věc. ČEKAT A ČEKAT. Umístěnka přišla na email koncem dubna a z ní vyplynulo, že můj nový domov bude pro školní rok 2016/2017 Severní Karolína. Od této chvíle začaly lítačky kolem doktorů, očkování, vízum...

Kdyby vás cokoliv zajímalo nebo se zde objeví někdo se stejným příběhem, dejte mi vědět do komentářů.