Tento článek se bude týkat všech větších událostí, co se udály v tomto roce. Je jich poměrně dost tak se vrhneme na to.
Leden byl měsíc plný dodělávek ohledně mé přihlášky na exchange pobyt. Všechny eseje, očkování, doktorské prohlídky. Ale už jsem byla opravdu malý kousek od dokončení a následnému odeslání.
Únor byl měsíc lásky. Nikdy bych nebyla se svým přítelem kdybych se nevydala na lyžák s prvákem, přesto, že jsem byla již ve druháku. Jsem za svého přítele nesmírně vděčná, i když to, že jsem teď pryč je pro nás oba dosti těžké, i přes to doufám, že až se vrátím, budeme oba dosti silní na to zůstat spolu.
Konec dubna byl asi můj největší mezník a to když jsem dostala smsku od mého tatínka, že si mě vybrala rodina se dvěma dcerami v Severní Karolíně. Mé srdce zaplesalo, i když to znamenalo opustit všechno co v Česku mám, ale i tak jsem byla ráda a připravená na nová dobrodružství.
Začátek prázdnin jsme se vydali s celou rodinou na dva týdny do Chorvatska. Byl to takový poslední čas, kdy jsem mohla strávit dny jenom sama se svou rodinou. Bylo opravdu těžké jenom pomyslet na to, že je 10 měsíců neuvidím.
Taky jsem se musela na tenisovém kempu rozloučit se všemi svými tenisovými kamarády, trenéry a spoluhráči. Byl to super týden a musím říct, že mi opravdu celý můj tým chybí.
17. srpna. To byl ten den, kdy jsem na 10 měsíců opustila všechny své známé, kamarády a vydala se na nezapomenutelné dobrodružství. Bylo opravdu složité opustit všechno, ale dělá mě to silnější. Než jsem se ale vydala do Severní Karolíny, udělala jsem si zastávku v New Yorku, městě, které nikdy nespí. Zde jsem strávila 3 dny a aklimatizovala se na zdejší prostředí. Poznala jsem zde mé hodně dobré kamarády se kterými se doufám uvidím, až se všichni vrátíme zpátky.
20.srpna jsem konečně poznala svou hosfamily. Ne vše je stejné, takže mi trvalo nějakou tu chvíli se aklimatizovat a nějak se skamarádit s mýma dvěma hostsestrami, ale nyní mě berou opravdu jako ségru, za což jsem vděčná.
Září byl měsíc všeho nového. Nová škola, nové prostředí, nové lidi... V září jsem viděla na živo svůj první baseballový zápas, viděla první školní fotball, psala první test, no prostě bylo toho hodně nového. Taky jsem začala hrát ve školním tenisovém týmu, kde se mi musím říct celkem dost dařilo.
V říjnu jsem se taky zúčastnila homecomingu. Bylo to vážně fajn událost, plná tancování a kamarádů.
Koncem října se také konal očekávaný halloween. Svátek masek, výzdob, ale hlavně sladkostí. Musím říct, že jsem si to moc užila, ale sladkostí bylo tolik, že ještě teď je mám v pokoji.
Listopad byl v duchu díkuvzdání. Svátek, který se točí jak jinak kolem jídla, ale hlavně o rodině. A já jsem opravdu vděčná, za to, že nějakou rodinu mám, protože bez ní bych tu asi nebyla.
A konečně prosinec. Ano hádáte správně. Vánoce. Ale o těch byl celý předchozí článek, takže to tu nebudu rozpytvávat. Taky jsem začala dělat atletiku a našla si konečně pořádné kamarády, které mám opravdu ráda.
Nyní je 31.12. poslední den v tomto roce. Za 17 dní budu již v půlce svého exchange pobytu. Uteklo to strašně rychle. Ano začátek nebyl jednoduchý, ale nyní jsem si našla konečně kamarády a dělám to co mě baví a musím říct, že bude opravdu těžké za 5 měsíců tohle všechno opustit. Lhala bych, kdybych řekla, že se mi nestýská, ale více se mi bude stýskat až budu opouštět lidi, které už třeba nikdy neuvidím. Proto děkuji všem lidem, kteří se zúčastnili toho, že tu teď mohu být. Jsem opravdu šťastná a tyhle všechny zážitky a zkušenosti mi pomohou v mém dalším životě.
Velice se těším na to co přinese rok 2017, ale doufám, že to bude jenom kupa dalších vzpomínek. Tímto posílám pozdravy do Česka a všichni kdo toto čtou přeji krásný rok 2017 a pokud se tu objeví nějaký student co uvažuje o exchange pobytu určitě se toho nebojte, protože vás to posune hodně dopředu.

Letos jsem poprvé strávila Vánoce bez rodiny 1000 mil od domova. Byly to těžké chvíle, asi ty nejtěžší co se stýskání týče. No a jak takové americké Vánoce probíhali?
Jak už jistě víte, tak moje hostmum pochází z Česka a tak jsme slavili vlastně "dvojí" Vánoce. Nejdříve české Vánoce 24.12. a poté americké Vánoce 25.12. Již v pátek 23. jsem se rozhodla, že rodině upeču tradiční českou vánočku. Už nějakých 5 let ji každý rok před Vánoci peču se svojí babičkou tak nějaké schopnosti mám. Problém byl, že jsem nikdy neviděla přesný recept, ale naštěstí jsem na internetu našla opravdu skvělý. Takže celý pátek jsem strávila pletením a pečením vánočky. Musím říct, že se opravdu povedla. Jako od babičky. To vlastně budete moc posoudit podle fotky níže. V sobotu kolem 14 hodin jsme s našima zkusili spojení přes skype. V prvních minutách se mnou nekamarádila kamera, ale pak se vše urovnalo a já si naplno mohla vychutnat atmosféru českých Vánoc se svou rodinou i když jenom přes skype. Bylo to emociálně náročné, ale čekala jsem to horší. Poté jsme začali připravovat štědrovečerní večeři s mojí hostrodinou. Večeři jsme měli brzy, protože můj hostdad musel do práce. K večeři jsme měli kuřecí řízky a tradiční bramborový salát. Byl moc dobrý a aspoň jsem se tolik nevzdálila mým typickým Vánocům. Po večeři jsme si každý rozbalil pár dárků a poté jsme jenom odpočívali a koukali na filmy.
Další den jsem se vzbudila kolem 7:30 a už jsem slyšela holky běhat po baráku. Pod stromečkem teď bylo 2x tolik dárků než předchozí den. A začalo dvouhodinové rozbalování a předávání dárků. Dostala jsem normální počet dárků a všechny jsou moc krásné. Musím říct, že většina mi opravdu bude připomínat Ameriku až se vrátím domů.
Tyto Vánoce jsem si celkem užila a jsem ráda za všechny svoje kamarády, hostrodinu ale hlavně svoji pravou rodinu, protože při mě stála, stojí a vždycky stát bude a bez ní bych tu asi nikdy nebyla. Ale o tom všem až v dalším článku.

Dnešní příspěvek je celkem ještě nový. O víkendu 3.-4.12. jsme se vydali na výlet do Bryson city, což je malá vesnička na hranicích Severní Karolíny s Tenessee. V sobotu ráno kolem 9 hodiny jsme vyrazili na 5 hodinovou cestu. Moje mladší hostsister s námi v autě nejela, protože s námi jela ještě jedna rodina a ty mají jenom jedno dítě, takže Vanessa jela s nimi a my s Kaylou jsme se mohly rozvalovat vzadu. Cesta utíkala docela plynule. Kolem 15:30 jsme dorazili na penzion. Maličký jeden pokojíček nám bohatě vystačil na jednu noc, hlavně, že bylo kde se vyspat. Hned po příjezdu jsme se převlíkli do pyžam a přejeli autem k místnímu nádraží. Vyzvedli jsme si vstupenky a šli čekat do fronty, než nás pustí na palubu. V 5 hodin se vláček rozjel. Ve vagónu hrála hudba z filmu "Polární express" a stejně jako ve filmu, dvě servírky začali tancovat na tu hudbu a u toho roznášet horkou čokoládu. Poté jsme taky dostali cookies. Za půl hodiny jsme se přiblížili ke krásně vyzdobené vesničce, která představovala Severní pól. Cestou jsme míjeli Santu a náhle se vlak zastavil. Bylo nám řečeno, že Santa nastupuje na vlak. Všechny děti byli nadšené, že uvidí Santu a já také. Jelikož jsme byli poslední vagón, museli jsme si na jeho příchod chvíli počkat, ale jakmile přišel, byla to paráda. Měl s sebou i elfa, který každému dal rolničku, kterou klučina ve filmu dostal od Santy. Každý se se Santou fotil i já jsem neodolala a fotku si udělala. Po hodině jízdy jsme se dostali zpět na nádraží. A pak začala ta zábavná čas. Najít restauraci, kde bychom si dali večeři. Byla to malá vesnička a moc jich tu nebylo, navíc začalo pršet a ještě všichni lidé z vlaku měl stejný plán. Nakonec jsme našli italskou restauraci a pořádně se najedli. Pak jsme unavení zamířili na pokoj, kde jsem si dala příjemnou teplou sprchu a usnula jsem poměrně brzo.
Další den jsme se probudili do deštivého počasí. Celou noc pršelo a podle předpovědi mělo ještě pršet celý den. Zamířili jsme tedy do místní kavárny na snídani. Dala jsem si slaný koláč, cappuchino  a byla jsem spokojená. Po snídani jsme se vydali zase na cestu. Dobrou polovinu cesty pršelo, protože je to v horách a všude v horách pršelo. Nakonec jsme domů dorazili asi kolem 15 hodin. A už jsme vlastně nic zajímavého až do večera nedělali.
Nakonec to byl moc zajímavý víkend a moc jsem si ho užila, hlavně setkání se Santou.

Vím, že to byla celkem doba od té doby co jsem nepřidala nový příspěvek, ale událo se toho tolik, že jsem absolutně nestíhala a ještě skloubit čas se školou je taky náročný. Začala jsem totiž dělat track a chodím domů kolem 4 až 5 hodiny a jsem tak unavená, že nejsem schopná nic dělat jenom se učit věci do školy.
Tento příspěvek se bude týkat thanksgiving day. Tento svátek se slaví čtvrtý čtvrtek v listopadu a je to upomínka a poděkování za všechno co máme. Většinou se to slaví ve velkém s rodinou, ale rodina mého hostdad žije v New Hampshire a to je hodně daleko a nemělo by to cenu na těch pár dní. Tak jsme se rozhodli, že to oslavíme sami. Od rána se doma vyvářelo. Měli jsme obrovského krocana, který se naplnil cibulemi a pomeranči a dovnitř se injekční stříkačkou nadávkovala nějaká marináda. Poté se krocan dal péct do trouby asi na 5 hodin. Mezitím jsme vařili další jídla. Samotná večeře se konala kolem 4 hodiny. Na stůl v kuchyni se nandalo všechno co jsme uvařili a každý si nandal na co měl chuť. Měli jsme tam nádivky, brusinky, zeleninu, zálivku, houstičky rozpečené v troubě a spoustu dalšího. Bylo toho tolik, že bychom nakrmili armádu. Poté jsme každý dostal kousek dýňového koláče, který byl mimochodem výborný, jen škoda, že kupovaný. Po večeři jsme byli všichni tak plní, že jsme se vyvalili na gauč a už jenom odpočívali a koukali na filmy. Později večer jsme ještě dostali kousek cheesecaku, ale ten byl na můj vkus až moc sladký. Dýňový koláč mi chutnal mnohem víc.
Musím říct, že tento svátek mám opravdu ráda. Ano je vám jasný proč, protože hodně jídla, ale hlavně to má takovou svoji nepopsatelnou atmosféru.
Taky se musím pochlubit, že jsme už taky postavili vánoční stromeček a celkově vyzdobili celý barák jak z venku, tak i zevnitř, takže už netrpělivě čekáme na Vánoce.

Zdravím všechny příznivce tohoto strašidelného svátku. Můj dnešní příspěvek se bude celý točit o tomto svátku.
Halloween se každoročně slaví 31.10. Ale jeho přípravy začínají už alespoň měsíc dopředu. V každém obchodě jste mohli zaznamenat věci s touto tématikou už tak na konci září. My jsme naše dekorace měli někdy kolem začátku října. Ale čím víc se halloween blížil, tím víc jste mohli vidět dekorací. A musím uznat, že některé dekorace měli opravdu grády.
Normálně bychom na halloween neměli školu, ale jelikož nám kvůli škodám po hurikánu odpadlo jedno pondělí, nahradilo se to právě tímto dnem. Což ale ničemu nevadí, protože lidi se stejně do ulic vydávají až tak kolem 5. hodiny. Já jsem měla úplně normální den, tak jak bych ho měla vždycky. Až když přišla moje hostsister tak to teprve začalo. Kostým jsem měla vymyšlený už dlouho. Stejně jako na spiritweek ve škole jsem se rozhodla, že si na sebe vezmu své jednodílné pyžamo s Íjáčkem. Takže po večeři jsme začali s makeupem. Moje hostsister měla trošku problém s kostýmem, ale ten jsme pak nakonec vyřešili. No a v 18:30 jsme vyrazili. Nejdříve jsme šli sami, ale pak jsme se našli s její kamarádkou a šli jsme dohromady. Funguje to tak, že chodíte od domu k domu a říkáte "trick or treat". U většiny domů lidí sedí na terase a dávají vám sladkosti. Někde, kde lidi nejsou doma nechají před domem misku a můžete si vzít, no a někde kdy nejsou doma prostě nic nedostanete. Takže jsme prošli skoro celé sousedství a já skončila s plnou igelitkou sladkostí. Domů jsme se vrátili kolem 8. hodiny. No a když jsem vysypala tu kopu sladkostí ke mně na postel usoudila jsem, že tolik sladkostí nikdy nemůžu sníst. Tak jsem se domluvila s mojí hostmum, že si vezmu jenom ty které neznám a chci ochutnat a zbytek, že jí dám, aby mě toho zbavila. No takže nakonec jsem 2/3 dala pryč. Jsem ale ráda, že jsem se toho zbavila, protože to bych opravdu jedla ještě na konci mého pobytu. No někteří, jako například moje hostsister si všechny nechala, takže teď po večerech dlabe sladký u ní v pokoji.
Jinak musím říct, že jsem si to opravdu užila, a jak jsem se bála, že budu na koledování moc stará, tak se nakonec ukázalo, že ne. Potkala jsem spoustu lidí v mém věku, takže se mi i trošku ulevilo. Ale tento svátek je opravdu bláznivý a už se nedivím, že někteří lidi jsou tak tlustý, když dokážou sníst tolik sladkostí. :D

Všechny moje vykoledované sladkosti

Vím, že homecoming měl být už asi před měsícem, ale jelikož nás ten den postihl hurikán, byl tento tanec přesunut až na sobotu 29.10. Domluvili jsme se s Annou, což je moje italská kamarádka, že k nám kolem poledne přijede, protože její rodina jela s její hostsister na soutěž kapel, která byla vzdálená 3 hodiny jízdy. Takže jsme se domluvili, že u nás bude celý den, pak půjdeme společně na homecoming a pak u nás i přespí. Takže kolem 12:30 k nám tak nějak přijela. Rozhodli jsme se, že si pustíme nějaký film, takže jsme asi 2 hoďky strávili koukáním na film. Pak nás přepadl hlad, tak jsme si udělali jenom lehké sandwiche se zeleninou, protože jsme věděli, že tam bude spousty jídla. Pak jsme se vydali nafotit pár fotek, protože venku bylo ten den krásně. No a pak začali samotné přípravy. Lakováním nehtů to začalo. Potom se moje hostsister nabídla, že nám udělá účes a mně že udělá makeup. Musím říct, že účes se jí opravdu povedl. Udělala mi drdol a dvěma pramínky vlasů co mi šli kolem obličeje. A jelikož si potrpí na makeup tak mi udělala takový standartní makeup ne nic moc bláznivýho. K večeři jsme měli jenom kousek pizzy abychom se mohli najíst i tam. Moje hostmum nás odvezla již na 19:30 i když samotný tanec začínal až v 8, ale šli ten den na halloweenskou párty. Nám to ale nevadilo, protože jsme se tam akorát všichni pomalu slezli. Když jsme vešli dovnitř, první co jsme viděli, a kam jsme se i většina z nás vydala, byly stoly s jídlem. Bylo tam plno kuřecích nugetek, přes cupcaky a sušenky. No a k samotnému tanci. Čekala jsem tam teda mnohem víc lidí, ale myslím že to i zapříčinilo to, že termín byl posunut. Co bych vám k tomu bližšího řekla. Protancovali jsme celý homecoming, což byly nějaké 3 hodiny. No ale nastal problém jak se dostat domů. Jelikož moji hostparents byli na párty neměli jsme odvoz domů. Naštěstí teta naší kamarádky byla tak laskavá, že nás vzala domů. Jinak nevím co bychom dělali. U nás doma byla moje starší hostsister sama, takže nám upekla nějaký cookies a pak jsme se ještě kouakali asi do 1:30 do rána na film. No a pak jsme se unavený vydali pomalu spát.
Tak tohle by tak byl ve zkratce můj homecoming. Musím říct, že jsem si to moc užila a nelituju toho že jsem šla. Na tuhle "párty" by měl jít podle mě každý exchange student, který se tu kdy ocitne.

Minulý víkend se odehrával v duchu podzimních festivalů. V sobotu jsme se vydali asi na 40 minutovou jízdu na Gross Farm. Byl to veřejný festival, ale firma, kde pracují moji hostrodiče, nás pozvala a vstup jsme měli zadarmo. Taky jsme zadarmo měli bufet s jídlem, kde bylo všechno od těstoviny přes maso, hamburgery a dezert. Takže jsme se nadlábli, protože jsme nic neobědvali a pak jsme se vydali dovnitř. Nejdříve jsme se vydali na závod traktorů, což byl závod šlapacích traktorů pro dospělé. Musím říct, že to byla sranda. Pak jsme se rozhodli vystát si frontu a projet se na korbě traktoru kolem celé farmy. Jelikož jsme dostali poukaz na jedno jídlo nebo pití na festivalu zdarma, vystáli jsme si frontu na domácí zmrzlinu a já si dala tu největší zmrzlinu co šla. Dala jsem si dýňovou a pekanový ořech v obrovském kornoutu. Byla vynikající. Pak jsme se šli ztratit do kukuřicového labyrintu a nakonec jsme šli udělat nějaké fotky na dýňové pole. Festival jsme zakončili nákupem dýní. Po příjezdu domu se holky rozhodli, že budou vydlabávat dýně, tak jsem se připojila a vydlabala si svoji první dýni. Musím říct, že se mi celkem povedla, i když lehké to teda nebylo.
Další den byl další fall festtival, ale jenom pro naše sousedství. V sobotu jsem už upekla jablkový koláč se žmolenkou a ten jsem vzala s sebou, protože součástí festivalu bude také soutěž o nejlepší zákusek. Soutěžili jsme 3. Jedna měla typický americký jablečný koláč a druhá měla nějaký dýňový koláč, ale upřímně řečeno, moc vábně nevypadal. Takže jsme je nakrájela malé kousky a postupně koláč zmizel. Na konci jsme vyhlásili vítěze. Vyhrála paní s dýňovým koláče s 18 hlasy, následovala ji paní s americkým jablečným koláčem s 14 hlasy a poslední jsem byla já, ale s 13 hlasy, takže to bylo hodně těsně. No a pak tam samozřejmě byl bufet s plno jídly, sladkým, pítím no se vším jak je na Ameriku zvykem.
Nakonec tedy musím říct, že se oba dva festivaly vydařili a já jsem ráda, že jsem konečně byla součástí tohoto "dýňového" šílenství, protože jsem vždycky chtěla některé věci zkusit.

Jízda na korbě traktoru.

Největší zmrzka co jsem kdy měla. 

Moje první vydlabávání dýně.

Já a můj český jablečný koláč.

Již týden předem nám na internetu a všude možně hlásili, že na Severní Karolínu se řítí hurikán. Postupně během týdne to různě měnili, až se nakonec rozhodlo, že u nás bude celou sobotu pršet a foukat silný vítr. Předzvěsti se vyplnily.
Když jsem se v sobotu ráno vzbudila venku už asi nějakou chvíli pršelo, protože po silnicích se valili proudy vody. Na sobotu byl naplánovaný homecoming, takže všichni napjatě čekali, jestli se uskuteční nebo bude přesunut. Od rána se vlastně nikam jít nedalo, takže jediný co zbývalo bylo dělání věcí do školy a koukání na filmy. Věci do školy jsem udělala již ráno a po celý zbytek dne jsme společně s rodinou koukali na filmy. Stihli jsme vidět 3 díly Jurského parku. Film je to dobrý, ale že bych ho potřebovala vidět znovu to asi ne. Jinak se vlastně nic zvláštního co by stálo za zmínku nedělo, jelikož pršelo prakticky celý den a celou noc. Jenom ten vítr byl často dost silný, až jsem se bála aby nám to nevyvrátilo stromky na dvorku.
Na neděli jsme měli naplánovaný výlet do zoo. Měli jsme vyrážet kolem 9 a cestou se stavit v Dunkin donuts na snídani. Moje hostmum ale našla na facebooku video, jak moc jsou zaplavené ulice v našem městě a tak se nakonec rozhodlo nikam nejet a neriskovat, že bychom narazili na zaplavenou silnici. Takže jsme se s mojí hostmum a hostsister vydali zajet pro snídani. No ale jelikož půlka města neměla elektřinu dovedete si představit jaká fronta tam byla. Takže jsme to zkusili ještě v sousedním městě. Tam byla sice fronta taky ale ne zase tak hrozná, takže jsme si vystáli frontu a dali si kafe a něco k snídani. Když jsme se vrátili domu tak jsme se rozhodli, že vyzdobíme vnitřek a vnějšek baráku. Sice tedy děsně foukalo, ale bylo příjemně na to dělat něco venku, takže jsme celé dopoledne a kousek odpoledne zdobili domeček. Myslím, že se nám to moc povedlo. Odpoledne jsem strávila se svojí mladší hostsister díváním se na filmy, když v tom mi na snapchatu přišlo hodně zpráv o tom, že není škola. Podívala jsem se na internet a tam vážně visela zpráva, že všechny školy v našem okresku jsou zavřené z důvodu škod po hurikánu. No dovedete si představit jak nadšené jsme byli. A mě napadlo, že když máme tenhle víkend zadarmo vstupenky do zoo, proč ten výlet neuskutečnit v pondělí. Můj návrh byl nakonec schválen.
V pondělí ráno jsme si udělali s sebou nějakou sváču a v 9 hodin ráno jsme se vydali na cestu. Cesta nám trvala asi hodinu a půl. Počasí se povedlo na výlet. Bylo trošičku chladněji, ale přeci jenom když svítilo sluníčko, tak bylo příjemně teploučko. Zoo byla hezká, ale ne tak velká jako v Praze. Jediné mínus bylo to, že tam bylo hodně mezer, kde nebyla žádná zvířata. Ale jinak jako procházka to byla moc hezká. Zbytek dne jsme pak vlastně jenom koukali s Vanesskou na film, který jsme rozkoukali v neděli.

Jedna z našich halloweenských dekorací.

To je podoba ne? :D

 V pátek 30.9., poslední den září, se u nás ve škole konal zápas školního týmu ve fotbale. Tento den zrovna vyšel na early release, nevím jestli to bylo plánované schválně, ale každopádně jsme končili školu už v 11:40. Dohodli jsme se s dalšími exchange studenty, že na zápas půjdeme společně, a jelikož moje ukrajinská kamarádka neměla jak se dostat domů, tak jsem jí nabídla, že budeme odpoledne u nás a pak nás její hostmum odveze na zápas. Takže po škole jsme nasedli na autobus směrem k nám domů a hurá dom. U nás jsme koukali na film, ala Vlada byla unavená tak na chvíli usnula, ale tak aspoň si odpočinula. Po filmu jsme si šli zahrát ping pong, který máme teď doma nově. Pak jsme jenom chillovali na terásce a užívali sluníčka.
Kolem 5 hodiny nás moje hostmother odvezla do chick-fil-a, což je dá se říct fast food, kde ale dělají pouze výrobky z kuřete. Takže si můžete dát jak smažený kuře, tak grilovaný. No já jelikož nejsem na smažený věci, tak jsem si dala sandwich s grilovaným kuřetem a k tomu byli hranolky, ale ne takové na které jsme zvyklé z jiných fast foodů, ale takové ty mřížkované. Musím uznat, že to bylo moc dobré. Strávili jsme tam asi 30 minut a mezi tím se venku stačila přehnat obrovitánská průtrž mračen. Slejvák trval asi kolem 10 minut, ale venku bylo všude mokro. Tak jsme se zvedli a že se půjdeme projít okolo a podívat se co tam vůbec je, protože jsem nikdy neviděla celou tu oblast tam. Tak jsme se asi půl hodinky procházeli, a pak nás nenapadlo nic jiného, než že si dáme ještě nějaký dezert. Takže jsme zašli do jiného fast foodu, kde jsme si dali zmrzlinu s kousky orea a čokoládou. No řekla jsem si že small bude moc malý, tak jsem si dala medium, ale musím říct, že jsem měla problém to sníst. Ale bylo to vynikající.
V 6:30 nás vyzvedla Vlady hostmother a odvezla nás na zápas. Už ten den ráno, jsem si ve škole koupila tričko, které podporuje nemocné lidi, tak jsem si ho samozřejmě vzala na sebe. Vstupné bylo 7 dolarů, ale na to jak krásný hřiště a zázemí mají je to malá částka. Našli jsme zbytek skupiny a společně jsme se vydali do studentského kotle. Studentský kotel celý zápas stojí, takže to bylo trošku náročný, ale dalo se to. Atmosféra byla úžasná a i když moc neznám pravidla amerického fotbalu, tak za ty 3 hoďky jsem se je aspoň z části naučila. No po první polovině byl výsledek nerozhodný 14:14, ale na konci zápasu jsme vyhráli 23:14. No dovedete si představit jaký křik všude byl. Pak se najednou dav někam rozběhl, tak jsme je následovali. Jenže oni vyběhli na hřiště a my si neuvědomili, že pršelo a bude mokro. No tak si dovedete představit jak naše boty vypadali.
Domů jsem se dostala kolem 10 hodiny, boty jsem musela vyprat, protože vypadaly příšerně, ale ten den jsem si neuvěřitelně užila, a atmosféra je nepopsatelná.