WASHINGTON DC TRIP

Dnešní příspěvek se bude týkat mého úžasného výletu do Washingtonu DC. Jela jsem tam s velkou skupinou ostatních exchange studentů a musím říct, že výlet předčil moje očekávání.
Všechno začalo ve čtvrtek 23.2., kdy bylo domluveno, že mě tatínek jiného exchange studenta, vyzvedne u nás doma kolem 17:30. Tento čas se změnil ten den na 16:30. Tak jsem si říkala, že krásně stihnu track do 15:45 a budu mít čas. Jenže nakonec se ukázalo, že když jsem skončila v 15:45 tak mi přišla SMS, že mě vyzvedávají už v 16:00. Takže si dokážete představit ten stres, kdy jsem neměla ani pořádně zabaleno, jenom oblečení a všechno naházené na kufru. No když jsem přišla domu, tak jsem to jenom tak letmo sbalila, vzala si vše potřebné a vyrazila. Přijeli jsme k nim domu a bylo mi řečeno, že vyrazíme na to smluvené místo srazu až za hodinu. No tak jsem aspoň měla čas si vše hezky složit a zabalit. Sraz byl u Denny's asi půl hodiny od nich. Dali jsme si tam večeři a kolem 9 jsme vyrazili, cesta byla dlouhá, asi 4 hodiny. Moc jsem toho nenaspala, ale aspoň jsem si zdřímla. Na hotel jsme přijeli kolem 1 hodiny ráno, rozdělili jsme si pokoje a šli jsme spát.
Další den ráno jsme vstávali kolem 8 hodiny, šli jsme na snídani, která mimochodem byla královská a v 9 hodin jsme měli sraz na recepci. Vyrazili jsme pěšky směrem k památníkům a naše první zastávka byl Supreme Court, kde opravdu probíhaly soudy. Pak jsme na jednu hodinu měli smluvenou prohlídku Capitolu. To je sídlo Kongresu, který se zde skládá z House of Representative a Senatu. Celý den bylo hrozné horko a tak se každý stín nebo budova hodila. Po prohlídce následovalo muzeum Air and Space. Moc zajímavé výstavy co se týče vesmíru. Z muzea nás vyhodili v 17:30 a už zapadalo sluníčko. Naše skupinka se rozhodla, že pojedeme metrem, ale když jsme viděli cenu, tak jsme se radši vydali pěšky. Všechny nás boleli nohy a někteří dokonce šli bosi. Jenže to jsme ještě museli najít něco, kde se navečeříme, protože od snídaně jsme neměli skoro nic. Jenže to nikdo netušil, že v 8 hodin večer, budou skoro všechny restaurace zavřený. Nakonec jsme našli japonskou restauraci a dali si nudle. Pak jsme se vrátili zpátky a padli únavou do postele.
Další den ráno se opakoval stejný scénář. Po snídani jsme se vydali k nedaleké stanici metra. Rozhodli jsme se koupit si jednodenní jízdenku, protože jsme se potřebovali dostat k vojenskému hřbitovu. Jízdenka byla celkem drahá a ještě na potvoru bylo modré metro, které k tomu vedlo zavřené, tak jsme museli po žluté a pak se dostat náhradním autobusem tam. Tam jsme měli prohlídku s průvodcem. Jezdili jsme autobusem a vždycky nás někde vysadili a pak nás další nabral. Taky jsme viděli výměnu stráží před hrobkou, kde jsou pohřbeni neznámí vojáci, u kterých není známá identita. Byl to zážitek. Prý tam stojí 24/7 i když jsou různý hurikány a bouře. Poté jsme šli pěšky k Lincolnovu památníku. Tam nás překvapily asi 2 přeháňky, ale celkem velké. Poté jsme došli do muzea historie. Nejsem moc milovník historie, ale něco jsme prošli. Bylo 16:00 a venku začalo děsně foukat a prudce se ochladilo. A všichni, že chtějí jít nakupovat. Tak nás náš vedoucí pustil, že máme lístky na metro a že máme být do 21:30 doma. Tak jsme se s holkama vydali na nákupní ulici. Bylo 20:00 když jsme skončili v panera bread na večeři. Domu jsme se dostali kolem 21:00. Ale všichni jsme zůstali vzhůru do půlnoci, kdy jsme konečně usnuli.
Poslední den v neděli jsme šli do centra J.F.Kennedy, kde se hrají všechny opery a baletní představení. Je to vlastně takové naše "národní divadlo", ale mnohem modernější. Pak už nás jenom čekalo muzeum holocaustu. Musím říct, že celé to bylo pěkně depresivní. No a pak už cesta domu. Cestou jsme se stavili na pizze a pak hurá zpátky. Cesta byla opět dlouhá. Přijeli jsme na původní místo srazu kolem 19:00. Pak mě vzal ten stejný tatínek zase k nim domu, odkud mě můj hostdad vzal domu. Přijeli jsme domu kolem 20:30, já se konečně pořádně vykoupala, vybalila a šla si lehnout.
Celkově tento výlet předčil mé očekávání a hlavně mi přinesl plno dalších přátelství a lidi na které nikdy nezapomenu. Doufám, že se uskuteční slibovaný výlet na Floridu a já tyto skvělé lidi uvidím znovu.