K dnešnímu článku se ani nevztahují žádné fotky, ale řekla jsem si, že vám dám vědět jak tady probíhá konec semestru. nebo-li u vás pololetí. Je to tu velká událost, která je ale z ohledu psychiky trošku náročná. Tak tady vám přináším takový ohled za tím, co konec semestru obnáší.
V pondělí 16.1. jsme měli volno z důvodu oslavy svátku Martina Luthere Kinga Juniora. Musím říct, že ten den jsem nic nedělala jenom jsem se snažila tak nějak učit, ale znáte to. Když na něco koukáte už kolikátý den, tak se vám to i znechutí. V úterý byl poslední den opakování před závěrečnými zkouškami. Učitelé se do nás ještě snažili nacpat nějaké věci co se týče látky ze začátku roku, ale musím říct, že můj mozek už byl tak plný, že jsem rezignovala. No a ve středu to začalo. Jak můžete vidět z rozvrhu, který jsem vám přiložila, měli jsme vlastně první dvě a poslední dvě periody spojené v jednu a ve středu jsme měli testy z první a druhé periody. Pro mě to znamenal test z health science a american history. Test z health science se konal v počítačové učebně, takže jsme každý dostali přidělený počítač a odpovídali na otázky na počítači. Otázek bylo 100 a na dokončení testu jsme měli 2 hodiny, i když celá vyučovací hodina měla 3. Test byl úplně jednoduchý a měla jsem ho hotový za necelých 45 minut. No a potom už jsme vlastně jenom seděli ve třídě a čekali, než zazvoní na oběd. Já jsem si s sebou vzala knížku, takže jsem si většinu času četla. Po obědě mě čekal test z american history, ze kterého jsem byla asi nejvíce vystresovaná. Byl to test na 2 hodiny a obsahoval 40 otázek, z toho 2 psací. Problém ale byl to, že každá otázka obsahovala nějaký výňatek, který nám měl pomoci s odpovědí na otázku. No ale jelikož to byli nějaké staré texty rozuměla jsem polovině a text navíc vůbec nepomohl s odpovědí na otázku. Takže jsem nad testem strávila bez 5 minut celé 2 hodiny a na konci už jsem neměla ani sílu nic číst a všechny písmenky se mi slévali do jedné hromady, jak moc jsem byla unavená. Doma jsem se ještě snažila podívat na výpisky na další den, ale začala mě tak bolet hlava, že jsem byla ráda, že jsem si šla brzy lehnout.
Ve čtvrtek byl úplně stejný průběh. Můj první test byl z food, kde jsem si taky nebyla 100% jistá, protože naše učitelka nás toho moc nenaučila, ale test jsme měli opět na počítači, takže jsem ho vyplnila a zbytek hodiny jsme s holkami hrály stolní hry. Po obědě mě čekal můj závěrečný test a to test z anatomie. Test obsahoval 120 otázek, ale všechny už se vyskytly v alespoň jednom testu, takže test byl nakonec celkem jednoduchý. Knížka se na tyto dva dny stala mým nejlepším kamarádem a skoro jsem ji celou dočetla za dva dny. Přijela jsem domu a byla jsem strašně unavená, ale šťastná, protože teď mě čekalo 5 dní zaslouženého volna. Ptáte se proč 5 dní? Když se podíváte na rozvrh tak v pátek byli EOC testy z biologie a math I, v pondělí EOC testy z english II a v úterý make up testy pro ty co neprošli nebo chyběli. No a jelikož ani jedno z toho neměla tak jsem byla doma.
V pátek jsme se s holkami rozhodli, že pojedeme do obchodního centra v Raleigh. Je to obří obchodní centrum, kde mají dokonce h&m a navíc všude byli slevy. Koupila jsem si tam nový batoh, protože ten můj je už trošku v rozkladu. Poté jsme se vydali do malé útulné kavárničky na kafe. Už dlouho mám strašnou chuť na sushi a v jenom obchodě je prodávají, tak mě tam holky vzali a já si za odměnu koupila sushi. Nebylo až zas tak drahé a za odměnu, že jsem úspěšně dokončila první semestr jsem si ho dopřála. Od soboty až do pondělí jsem se jenom válela, protože naše rodina neměla žádný plán.
Dnes je úterý, poslední den před začátkem nového semestru. Domluvila jsem se s Annou, že spolu půjdeme do kina, takže ve 14:30 se sejdeme před kinem, shlédneme film Hidden Figure a poté si dáme pizzu, která má konečně tenkou kůrku, ne jako ty typické americké pizzy, kde je více těsta než vršku. Tak se těším.
V úterý 17.1. jsem tu byla 5 měsíců. Nemůžu tomu uvěřit, že už jsem v půlce svého pobytu. Ještě mě čeká výlet do Washingtonu D.C. a celý semestr, ale to uteče jako voda a za chvíli přijde loučení a návrat domů.

 Vím, že tento příspěvek nebude asi pro všechny, ale chtěla jsem se s vámi podělit o neskutečný zážitek, který se mi naskytl v hodině anatomie.
Již týden předem jsme měli naplánovanou laboratorní práci a to pitvu prasete. Již před Vánoci nám byla  dovezena prasátka, která se ale nikdy nenarodila. Byla usmrcena v těle matky před narozením a poté zakonzervovaná, aby se dala použít na laboratorní účely. Laborka byla naplánovaná na celý týden, ale z důvodů sněhu nám byly tři dny odebrány, a tak jsme nakonec měli na laborku jenom dva dny.
Ve čtvrtek jsme se rozdělili do skupin a každé skupině bylo přidělené prasátko. Prasátko bylo pečlivě zabalené a zakonzervované v tekutině. Z mé skupiny nebyl nikdo tak odvážný, aby mi dokonce pomohlo prasátko vyndat. Jakmile totiž viděli, že to má chlupy, všichni se zděsili a nikdo na něj nechtěl ani sáhnout. Takže všechno vázání a řezání připadli na mě. První jsme měli rozstřihnout tváře a pozorovat dutinu ústní. Poté přišla ta zábavná část, a to řezání břicha. Použila jsem na to nůžky a opatrně jsem stříhala dutinu břišní a okolo pupeční šňůry až ke slabinám. Tímto se nám otevřela celá dutina od krku až ke konečníku. Již předem jsme zjistili, že prasátko je sameček, protože měl pouze jeden výstup, když nepočítáme konečník. Začali jsme pozorovat celou trávicí soustavu. Vypadalo to úplně úžasně a opravdu jako na obrázku. Vše bylo rozeznatelné. Poté se moje kamarádka odvážila sáhnout na prasátko a nakonec mi dokonce pomáhala vyjmout srdce a rozříznout ho napůl aby se daly vidět všechny síně a předsíně.
V pátek jsme pokračovali pozorováním dýchací soustavy. Odstranili jsme přebytečné maso z oblasti průdušnice a odhalili průdušnici. Poté jsme vyjmuli plíce a opět je rozřízli napůl abychom viděli kolik tekutiny jsou schopné pobrat. Dále jsme vyjmuli obě ledviny a opět rozřízli každou v jiném úhlu, abychom viděli vnitřek z jiných úhlů. Pak jsme se rozhodli vyjmout všechny zbývající orgány a šli jsme se vrhnout na mozek. To byla asi nejtěžší část, protože nejdříve se s pomocí nůžek musíte zbavit veškeré kůže na lebce. Přitom jsme odstranili kůži i kolem očí a dokonce jedno i vyjmuli. Kamarádka dokonce odstřihla ucho a rozřízla. Nejhorší a nejdelší práce byla odstranit lebku tak aby se dal vyjmout mozek. Bylo to těžké, protože se muselo dát pozor abychom nerozřízli i mozek. A protože je to kost, šlo to hodně ztěžka. Nakonec jsme mozek vyjmuli a rozřízli, abychom viděli složení uvnitř. No naše prasátko bylo po této pitvě trošku zdemolované, protože jsme se snažili vidět úplně všechno. No upřímně, kdy se vám poštěstí toto kdy vidět. A já osobně, kdo chce jít na lékařskou fakultu, toto ocení nejvíc.
Tato laboratorní práce byla opravdu zajímavá a jsem ráda, že se poštěstilo něco takového si zkusit. Nabrala jsem ohromné zkušenosti do budoucího vzdělání a nikdy na toto nezapomenu.
P.S. fotky jsem vybrala ty nejméně odporné, věřte, že jich mám mnohem více, ale ne všichni zvládnout takový nátlak.

Po dlouhé době jsem si našla chvilku na to zasednout k počítači a napsat další příspěvek. Dnešní příspěvek bude trošku úsměvný, protože Severní Karolína leží na stejné rovnoběžce jako Tunisko, takže sněhu se tu dočkají tak jednou ročně. (někdy prý dokonce vůbec) Letos byl ale celkem studený podzim, a tak hodně lidí očekávalo příchod sněhu dříve. Nejdříve už na Vánoce, ale to se nakonec nepovedlo, ale předpověď pro tyto sněhové dny se "skoro" povedla.
Již nějaký ten týden před příchodem sněžení, všechny aplikace na předpověď počasí, hlásily sněžení na sobotu 7.1. Tato předpověď opravdu vydržela a již v pátek 6.1. byly pro jistotu zrušeny všechny afterschool activities, pro předpověď náledí a sněžení. Sněžit ten den nezačalo, ale začalo hodně pršet, ale z důvodu vyšší teploty se déšť neměnil na sníh. Pršelo celou noc z pátku na sobotu a v noci klesla teplota po bod mrazu a voda na silnicích se změnila v led a padající déšť se změnil na sníh. V sobotu ráno bylo z okna vidět zasněžené trávníky, ale venku stále sněžilo a foukal nepříjemný vítr. Teplota byla sice jenom kolem -4 stupňů, ale kvůli nárazovému větru byla pocitová teplota až -11 stupňů. Všechny děti se vydali na kopec u dětského hřiště a užívali si sněhové nadílky tím, že bobovali dolů z kopce. Jenže sněhu nebylo moc, takže po nějaké chvíli bylo na kopci místo sněhu bahno a hlína. Další den teplota klesla ještě více, takže voda, která roztála ze sněhu se proměnila v led a silnice byli celé pod lede. V neděli odpoledne taky bylo vyhlášeno, že všechny školy v okresu jsou zavřené. Byla jsem již předem upozorněna, že i když u nás jsou všechny silnice suché a nějaká silnice v okresu je namrzlá, okamžitě zavírají všechny školy. No a aby toho nebylo málo, tak nám zrušili školu i dnes v úterý. Naštěstí jsou u nás silnice suché, takže se dnes vydávám s Alyssou, kamarádkou z track a její kamarádkou Grace na oběd do pizzerie a snad i na film Fantastic Beats, pokud tedy nebude vyprodaný. Jinak bychom to asi zakotvili na kafe ve starbucksu.
Tenhle týden je taky poslední před závěrečnými zkouškami z prvního semestru, takže bych se měla pomalu začít učit. Jenže znáte to. Vždycky si najdete jiné věci na práci. Ne prostě se do toho musím opřít. Tak mi držte palce a po zkouškách vám tak dám vědět jak to asi dopadlo, ale budu doufat, že to nebude tak hrozné jak očekávám.