MY FLY/FLIGHTS HOME!!

Ty jo, už je to dlouho co jsem nenapsala poslední článek a ukončila tím svůj roční pobyt v Americe. Po příletu bylo všechno hektické. Škola, prázdniny... Až když jsem byla po několikáté upozorněna, že jsem nedopsala svůj přílet do ČR, musela jsem si najít čas a dopsat to sem.
Tak abych začala. Odletět jsem měla 14.6. podle plánu. Jeli jsme tedy společně s Brianem a Kaylou na letiště a překvapily mě tam holky, které se se mnou přijeli také rozloučit. Když jsem si vystála asi 2 hodiny tu dlouhou frontu, zjistila jsem u přepážky, že je nějaký problém na letišti v New Yorku a že letadlo má 2 hodiny zpoždění, což znamenalo, že bych nestihla to do ČR. Paní se ochotně snažila najít spoj přes jiná letiště, ale všechny byli obsazené. Musela jsem se tedy vrátit domu a přespat do dalšího dne a letět až další den. Volala jsem to hned domu našim aby na mě nečekali na letišti o den dříve, dala si večeři a šla spát.
Druhý den jsme se rozhodli vyjet dříve, abychom zamezili stání v té dlouhé frontě, ale k našemu překvapení tak žádná fronta už nebyla. Ta včerejší byla asi způsobená těmi všemi omezeními. Pokusila jsem se ještě tedy dostat do dřívějšího letu do New Yorku, který jsem ještě stíhala, ale byl již plný. Po odevzdání kufru jsem se rozloučila s rodinou a přešla přes kontrolu. Na všechny ty nervy jsem si koupila poslední kafe ve Starbucksu v Americe a abych měla co dělat, šla jsem psát články na blog. Ale nedalo mi to a počkala jsem si až nalodí celý let do NY co byl dřív a šla se zeptat jestli jim tam nezbylo 1 místo. Prý ne a tak jsem si koupila večeři a šla čekat na svůj let. Aby toho neštěstí nebylo málo, tak na check-inu jim nefungovala čtečka palubních vstupenek a muselo se to dělat ručně. Takže než se celé letadlo nalodilo, měli jsme již dobrých 20 minut zpoždění a to zkracovalo můj čas na přestup v NY z 50 minut na 30. Ve vzduchu jsme ztrátu opět nabrali a vše se zdálo v pohodě. Chyba! Po dosednutí na runway nám bylo řečeno, že náš gate obývá jiné letadlo a musíme čekat než odjede. To už jsem byla vystresovaná a psychicky na dně. Po vypuštění nás z letadla jsem musela ještě na vedlejší terminál, kam vede autobus. V autobuse jsem si všimla, že se mnou ještě pospíchá jeden pár, takže jsme společně běželi k našemu gatu. Naštěstí bylo ještě otevřeno. Při nástupu na mě paní letuška už mluvila česky, ale já jsem na ní v tom všem zmatku promluvila anglicky! A ještě musím dodat, že při změně letu mi také změnili místa a měla jsem sedět u okýnka, což na 8 hodin dlouhý let je na nic, když se vám chce na záchod. Ale když jsem přišla ke svému sedadlu, nikdo tam neseděl a už si nepřisedl. Hrozně se mi ulevilo, že konečně sedím v letadle domu. Když jsem přiletěla do Prahy, volal mi taťka, že ať se nedivím, kdyby mi nepřiletěl kufr, že možná v tom krátkém čase mi ho nestačili přendat do letadla. Ale naštěstí mají Delta airlines chytrou aplikaci a tam bylo, že můj kufr letěl se mnou a dali ho tam 3 minuty před vzlétnutím. Když jsem si kufr vyzvedla, venku na mě čekala celá rodina, kromě bráchy, který byl ve škole, s velkým plakátem, který jsem ani nestihla v tom všem vyfotit.
Jsem ráda, že už jsem konečně doma, ale na tyto zážitky, které se mi za těch 10 měsíců nastřádali, nikdy nezapomenu!!



0 komentářů:

Okomentovat