Již týden předem jsme měli naplánovanou laboratorní práci a to pitvu prasete. Již před Vánoci nám byla dovezena prasátka, která se ale nikdy nenarodila. Byla usmrcena v těle matky před narozením a poté zakonzervovaná, aby se dala použít na laboratorní účely. Laborka byla naplánovaná na celý týden, ale z důvodů sněhu nám byly tři dny odebrány, a tak jsme nakonec měli na laborku jenom dva dny.
Ve čtvrtek jsme se rozdělili do skupin a každé skupině bylo přidělené prasátko. Prasátko bylo pečlivě zabalené a zakonzervované v tekutině. Z mé skupiny nebyl nikdo tak odvážný, aby mi dokonce pomohlo prasátko vyndat. Jakmile totiž viděli, že to má chlupy, všichni se zděsili a nikdo na něj nechtěl ani sáhnout. Takže všechno vázání a řezání připadli na mě. První jsme měli rozstřihnout tváře a pozorovat dutinu ústní. Poté přišla ta zábavná část, a to řezání břicha. Použila jsem na to nůžky a opatrně jsem stříhala dutinu břišní a okolo pupeční šňůry až ke slabinám. Tímto se nám otevřela celá dutina od krku až ke konečníku. Již předem jsme zjistili, že prasátko je sameček, protože měl pouze jeden výstup, když nepočítáme konečník. Začali jsme pozorovat celou trávicí soustavu. Vypadalo to úplně úžasně a opravdu jako na obrázku. Vše bylo rozeznatelné. Poté se moje kamarádka odvážila sáhnout na prasátko a nakonec mi dokonce pomáhala vyjmout srdce a rozříznout ho napůl aby se daly vidět všechny síně a předsíně.
V pátek jsme pokračovali pozorováním dýchací soustavy. Odstranili jsme přebytečné maso z oblasti průdušnice a odhalili průdušnici. Poté jsme vyjmuli plíce a opět je rozřízli napůl abychom viděli kolik tekutiny jsou schopné pobrat. Dále jsme vyjmuli obě ledviny a opět rozřízli každou v jiném úhlu, abychom viděli vnitřek z jiných úhlů. Pak jsme se rozhodli vyjmout všechny zbývající orgány a šli jsme se vrhnout na mozek. To byla asi nejtěžší část, protože nejdříve se s pomocí nůžek musíte zbavit veškeré kůže na lebce. Přitom jsme odstranili kůži i kolem očí a dokonce jedno i vyjmuli. Kamarádka dokonce odstřihla ucho a rozřízla. Nejhorší a nejdelší práce byla odstranit lebku tak aby se dal vyjmout mozek. Bylo to těžké, protože se muselo dát pozor abychom nerozřízli i mozek. A protože je to kost, šlo to hodně ztěžka. Nakonec jsme mozek vyjmuli a rozřízli, abychom viděli složení uvnitř. No naše prasátko bylo po této pitvě trošku zdemolované, protože jsme se snažili vidět úplně všechno. No upřímně, kdy se vám poštěstí toto kdy vidět. A já osobně, kdo chce jít na lékařskou fakultu, toto ocení nejvíc.
Tato laboratorní práce byla opravdu zajímavá a jsem ráda, že se poštěstilo něco takového si zkusit. Nabrala jsem ohromné zkušenosti do budoucího vzdělání a nikdy na toto nezapomenu.
P.S. fotky jsem vybrala ty nejméně odporné, věřte, že jich mám mnohem více, ale ne všichni zvládnout takový nátlak.
0 komentářů:
Okomentovat