Leden byl měsíc plný dodělávek ohledně mé přihlášky na exchange pobyt. Všechny eseje, očkování, doktorské prohlídky. Ale už jsem byla opravdu malý kousek od dokončení a následnému odeslání.
Únor byl měsíc lásky. Nikdy bych nebyla se svým přítelem kdybych se nevydala na lyžák s prvákem, přesto, že jsem byla již ve druháku. Jsem za svého přítele nesmírně vděčná, i když to, že jsem teď pryč je pro nás oba dosti těžké, i přes to doufám, že až se vrátím, budeme oba dosti silní na to zůstat spolu.
Konec dubna byl asi můj největší mezník a to když jsem dostala smsku od mého tatínka, že si mě vybrala rodina se dvěma dcerami v Severní Karolíně. Mé srdce zaplesalo, i když to znamenalo opustit všechno co v Česku mám, ale i tak jsem byla ráda a připravená na nová dobrodružství.
Začátek prázdnin jsme se vydali s celou rodinou na dva týdny do Chorvatska. Byl to takový poslední čas, kdy jsem mohla strávit dny jenom sama se svou rodinou. Bylo opravdu těžké jenom pomyslet na to, že je 10 měsíců neuvidím.
Taky jsem se musela na tenisovém kempu rozloučit se všemi svými tenisovými kamarády, trenéry a spoluhráči. Byl to super týden a musím říct, že mi opravdu celý můj tým chybí.
17. srpna. To byl ten den, kdy jsem na 10 měsíců opustila všechny své známé, kamarády a vydala se na nezapomenutelné dobrodružství. Bylo opravdu složité opustit všechno, ale dělá mě to silnější. Než jsem se ale vydala do Severní Karolíny, udělala jsem si zastávku v New Yorku, městě, které nikdy nespí. Zde jsem strávila 3 dny a aklimatizovala se na zdejší prostředí. Poznala jsem zde mé hodně dobré kamarády se kterými se doufám uvidím, až se všichni vrátíme zpátky.
20.srpna jsem konečně poznala svou hosfamily. Ne vše je stejné, takže mi trvalo nějakou tu chvíli se aklimatizovat a nějak se skamarádit s mýma dvěma hostsestrami, ale nyní mě berou opravdu jako ségru, za což jsem vděčná.
Září byl měsíc všeho nového. Nová škola, nové prostředí, nové lidi... V září jsem viděla na živo svůj první baseballový zápas, viděla první školní fotball, psala první test, no prostě bylo toho hodně nového. Taky jsem začala hrát ve školním tenisovém týmu, kde se mi musím říct celkem dost dařilo.
V říjnu jsem se taky zúčastnila homecomingu. Bylo to vážně fajn událost, plná tancování a kamarádů.
Koncem října se také konal očekávaný halloween. Svátek masek, výzdob, ale hlavně sladkostí. Musím říct, že jsem si to moc užila, ale sladkostí bylo tolik, že ještě teď je mám v pokoji.
Listopad byl v duchu díkuvzdání. Svátek, který se točí jak jinak kolem jídla, ale hlavně o rodině. A já jsem opravdu vděčná, za to, že nějakou rodinu mám, protože bez ní bych tu asi nebyla.
A konečně prosinec. Ano hádáte správně. Vánoce. Ale o těch byl celý předchozí článek, takže to tu nebudu rozpytvávat. Taky jsem začala dělat atletiku a našla si konečně pořádné kamarády, které mám opravdu ráda.
Nyní je 31.12. poslední den v tomto roce. Za 17 dní budu již v půlce svého exchange pobytu. Uteklo to strašně rychle. Ano začátek nebyl jednoduchý, ale nyní jsem si našla konečně kamarády a dělám to co mě baví a musím říct, že bude opravdu těžké za 5 měsíců tohle všechno opustit. Lhala bych, kdybych řekla, že se mi nestýská, ale více se mi bude stýskat až budu opouštět lidi, které už třeba nikdy neuvidím. Proto děkuji všem lidem, kteří se zúčastnili toho, že tu teď mohu být. Jsem opravdu šťastná a tyhle všechny zážitky a zkušenosti mi pomohou v mém dalším životě.
Velice se těším na to co přinese rok 2017, ale doufám, že to bude jenom kupa dalších vzpomínek. Tímto posílám pozdravy do Česka a všichni kdo toto čtou přeji krásný rok 2017 a pokud se tu objeví nějaký student co uvažuje o exchange pobytu určitě se toho nebojte, protože vás to posune hodně dopředu.
0 komentářů:
Okomentovat